Taky jste si během předvánočního času přečetli desítky lamentací nad bezduchým konzumem, pohltivším srdce a rozum moderního obyvatele české kotliny a nejspíš i moderní Evropy?
Ať už těch bojovných, s tahem na branku, nebo alespoň jemně naznačujících, že to by se přece ve slušné společnosti stávat nemělo, kam až to dospěje, moc neschází a v plamenech pekelných skončí všichni nakupující a možná i kolaboranti na protější straně prodejních pultů?
Jeden by měl až pocit, že v časech hluboce nekonzumních to byl v Československu hotový ráj na zemi, neboť se národ každý čtvrtek pral o hodnotnou literaturu, která se nějakým nedopatřením vmísila mezi tu ideologicky správnou.
Ne, nejsem zastáncem nákupního běsnění a nakupuji obvykle jen za účelem pořízení něčeho, co dosloužilo (v podstatě jde spíš jen o formu lenosti než jakousi uvědomělost), rozhodně se nechci pasovat na bojovníka proti materiálnu. Jen jsem žil v reálném socializmu dost dlouho na to, abych si myslel, že dobro lze šířit befely a buzerací.
Co to ten konzum vlastně je? Když si nadšený fotograf koupí šestý objektiv nebo vyznavač módy desáté kalhoty, je to už konzum, nebo ještě ne? Co když je ke svému štěstí nutně potřebuje? Neměl by se místo toho raději věnovat poezii nebo zachraňovat staříky na přechodech? Jak můžu já, který si koupí spíš tenisáky, hodnotit, co je ještě rozumná spotřeba a co konzum? Je jižní ovoce rozmar zanechávající nadměrnou uhlíkovou stopu? Nepomáhají spíš zajistit obživu místním? Nejde se raději zamyslet nad ekologičtější dopravou? A kde je tedy ta hranice, odkud ještě ano a odkud ne? Jablka z Tyrol už ano? Co okurky ze Znojma?
Konzum je svoboda. Svoboda utratit si své peníze za to, co uznám za vhodné. Jistě, existuje spousta rozumných aspektů, kterých by si měl být každý uvažující konzument vědom. Nejsilnější z nich je asi ten ekologický (jak se odráží průvodní jevy spotřeby na životním prostředí a jak by šlo omezit jejich negativní vliv), společenský (mohu výběrem zboží podpořit zaměstnanost a bohatství ve svém regionu) a tak podobně. Nicméně ať chceme nebo ne, nic lepšího, než svobodu zatím nikdo nevymyslel (alespoň z pohledu těch, kteří netvoří úzkou elitu) a ze svobody plyne svoboda živit se vším, co jest zákonné, tedy i výroba a prodej kdejakých nesmyslů a zbytných záležitostí.
A obráceně, spočítal někdy nějaký ekonom, kolik lidí by nemělo zdroj příjmu, kdyby všichni nakupovali jen to „nezbytné a rozumné“? Co by dělali? Z čeho by byli placeni?
Tak až si zas bude někdo duchovní stěžovat na hlupáky, co jen zběsile šmejdí po nákupních centrech, čenichají slevy a výhodné nabídky, poprosil bych o trochu tolerance. Pořád mi přijde přijatelnější život, v němž mám svobodu se konzumu dobrovolně vyhnout, než v jeho opaku povinně žít.
